Mým snem naprosto nikdy nebylo cestovat. Když ostatní už od ledna plánovali svoje prázdninové dovolené v exotických destinacích, balili kufry a nadšeně vypravovali o slunečných plážích, o moři a podobných ohavnostech, tak mě naskakovala husí kůže a oblíval studený pot při představě, co všechno bych určitě zapomněla doma, doklady počínaje a vlastním zavazadlem konče.

Bohužel neúprosné zákony trhu práce jsem měla pocítit i já, jakožto pouze český řečník, při hledání zaměstnání. Záhy jsem zjistila, pokud nepočítám místa kopáčů, dělníků a uklízeček (bez urážky), že bez znalosti cizího jazyka moc volných míst není. Marně jsem proklínala středoškolského učitele, který byl vášnivý sběratel kameňáků, a celé hodiny nám vyprávěl své nejnovější skvosty a cizí jazyk mu byl asi tam, kde nám. Pokusila jsem se tedy dostat přes jazykovou bariéru a řeč se naučit sama. Ale každý, kdo někdy vytáhl učebnici pro samouky a neměl dostatečnou motivaci, si dovede představit, jaké jsem měla výsledky. Ano, nevalné. Po několika málo letech strávených v pochybných zaměstnáních bez nejmenší vyhlídky na postup a finančního přilepšení mě popadl spásný nápad. Kde se dá spolehlivě a poměrně rychle, byť těžce a se značným počátečným sebezapřením, naučit komunikovat? Buď v předražených jazykových školách s příšernými časovými nároky, nebo v dané zemi.

Zkrátím to, vybrala jsem si to, co pro mě vždycky býval strašák a noční můra a začala si hledat místo v zahraničí. Po několika šlápnutí vedle  typu "ne, opravdu nechci tančit u tyče a pak doprovázet pány na pokoj" nebo "1 euro na den? Bez stravy a ubytování? Cože?" se stal zázrak a jsem našla poměrně solidně placenou práci a světe div se- dokonce v oboru, který jsem studovala a baví mě! A jak to dopadlo? O tom příště:-)